Konec léta

Zatím jsem sice žádný rozbor klimatu v centru Ohiu nenašel (anebo jsem ho zapomněl), takže si musím vymýšlet vlastní. Zatím se mi zdá, že zdejší počasí jde charakterizovat dvěma druhy zimy (normální zima a zima jak v Rusku) a dvěma druhy léta (normální léto a šílený vedro). V průběhu roku mezi sebou přecházejí nikoli spojitě, ale pomocí náhlých přechodů - například z normálního léta se stane strašný vedro nejdřív jen na den, pak na několik dnů a nakonec trvá strašný vedro od června do půlky září. Letos je tomu ale podle místních poněkud jinak - minulý týden poklesla teplota a vlhkost (člověk měl skoro chuť vytáhnout dlouhý rukáv) a vypadá to, že došlo k předčasnému přepnutí zpět do módu podzim, v českých termínech normální léto. Loni se tak stalo přibližně v půlce září a slunečné babí léto 20-30 stupňů přes den vydrželo až do konce října. Doufám, že už se vlhké peklo nevrátí.



Narozdíl od Česka jsou tu silné bouřky relativně časté (zřídka se situace zvrhne až do tornáda), na silnicích jsou cedule varující před projížděním zaplavených úseků a meteorologové co chvíli vydávají varování před bleskovými povodněmi. Dalším rozdílem je, že po bouřce se většinou vůbec neochladí - teplota zůstane v lepším případě stejná, v horším vzroste vlhkost do saunových rozměrů. Při bouřce se okapy mají co činit - voda ale vytéká jen tak na příjezdovou silnici, po které steče na hlavní silnici a tam už si nějaký kanál najde. V létě to tolik nevadí, ale v zimě sníh na střeše roztátý na silnici ihned zamrzá, takže vyškrábat se do mírného příjezdového kopečku vyžaduje mnoho sil.



Přestál jsem rovněž mnohá utrpenství a navzdory krizi i Obamovu šrotovnému jsem opatřil ojetý Ford Focus. Celá sága je příliš dlouhá (a zřejmě i nudná) pro toto médium, ale v souhrnu jsem ihned po koupi vyměnil čtvery žárovky a jednu plastovou čočku, kterou jsem rozmáčknul při výměně osvětlení poznávací značky řídě se návodem z nějaké diskuse na internetu. Za dvěstě dolarů jsem rovněž nechal vyměnit, svíčky, kabely k nim vedoucí, filtr vzduchu a palivový filtr a auto už šlape jako nové. Další návštěva servisu v blízké době je sice nejspíš neodvratná, ale zato není tolik akutní a bude snad na další rok poslední.



Funkční vehikl jsem v sobotu odpoledne vzal na osmdesátimílovou projížďku do Delawarského státního parku, kde jsem si prohlídl přehradu, zarostlý les a málem přitom dostal létajícím talířem do hlavy.




Další obrázky na Picase.

Pozorování Perseid a hledání auta

Včerejší noc nastala slavná každoroční událost - maximum meteorického Perseid. Neuvěřitelně vysoká hladina světelného znečistění v Columbusu slibovala nevšední zážitek. Proto jsme se Subem dohodli, že tento pamětihodný úkaz budeme pozorovat ve Whetstone Park of Roses asi dva kilometry severně od mého bydliště. Rozdělili jsme si fotoaparáty, stativy, spacáky, karimatky a deky a domluvili se, že Subo pojede z kanceláře busem a já do něj později přistoupím. Když jsem se na zastávce dočkal zpožděného busu, zjistil jsem, že v něm nikdo nesedí. Za autobusem už ale čekal taxík se Subem a tak jsme do parku jeli v soukromí individuální autobusové dopravy obloženi nezbytnými proprietami. Řidič ještě cestou rozpoznal ve vedlejším autě svého bratrance, takže na sebe po několik set metrů křičeli čísla svých mobilů.



Za pozorovací stanoviště jsme zvolili prostředek fotbalového hřiště, rozprostřeli jsme spacáky a jali se identifikovat obě viditelné hvězdy. Pozorování totiž ze začátku narušovala oblačnost a částečně i vzdálené blesky, ale po nějaké době se oblačnost rozptýlila a my uviděli konečně i základní tvary souhvězdí. Zpočátku byli nepříjemnou komplikací též komáři, ale s postupujícím večerem jich stále ubývalo. Vcelku jsme spatřili během tří hodin tři jasné perseidy, jednu slabší a jeden sporadický meteor. Dokonce na nás ani nepřišla policie.

Následující den jsme požádali kolegu o tour po dealerech ojetých vozů. Cestu jsme si zpříjemnili automobilovou prohlídkou jedné z nejhorších čtvrtí v Columbusu plné prostitutek a gangsterů tlačících dětské kočárky. Za cíl výpravy jsme vybrali Morse road obsypanou prodejci různých značek i kvalit. První obchod jsme záhy opustili, protože v naší cenové relaci měli přibližně jedno auto (asi z tří set). Přesunuli jsme se o kus dál do značně ošuntělejšího bazaru, kde jsme poznali, proč je označení "prodejce ojetých vozů" synonymem slizkosti a jedna z nejhorších nadávek. Po zdlouhavém představování a společenských nezbytnost jsme podnikli tour po vracích různého stadia rozkladu a ujistili, že při placeni v hotovosti dostaneme slevu. Rychle jsme se přesunuli ještě do několika dalších bazarů s cenami nadsazenými až dvojnásobně až jsme skončili u ojetých Hyundaí, kde nám prodejce nabízel Ford s cenovkou $6990 za tisícovku. Ukázal nám ještě několik dalších aut většinou mimo naše cenové možnosti, ale dohledáním na internetu jsem posléze zjistil, že tenhle jediný člověk nám nabízel solidní ceny levnější než internetový etalon. Celou situaci budeme muset ještě zkonzultovat s automobilovým expertem na oddělení, ale už teď se jednalo o jedinečný zážitek.