Moje cesta za tímto svatým grálem připomínala film 36. komnata Shaolinu a skládala se ze tří kroků. Jako vlastník řidičáku z ČR jsem byl ušetřen ponižujících 50 hodin jízdy pod dohledem instruktora (=jiného vlastníka řidičáku, protože umění řízení vozidel se v USA předává takzvaně z otce na syna) a mohl jsem se rovnou vrhnout na teoretický test z pravidel silničního provozu. Ten byl opravdu triviální a spočíval v identifikaci značek STOP a kvízových otázek ohledně zabíjení chodců autem. Nic, co by nezvládl podprůměrně inteligentní absolvent pomocné školy. Druhý krok spočívá v praktickém testu schopností manévrování s autem a krátkou jízdou po okolí. Tady jsem ale trochu narazil. Pro test manévrování disponuje každé testovací centrum pěti kužílky, z nichž čtyři tvoří obdélník a pátý se nachází na jejich ose (tedy něco jako domeček z pěti bodů). Obdélníkem se musí projet rovně a před pátým kužílkem zahnout buď vlevo nebo vpravo. Následně se pak musí stejnou cestou zacouvat na začátek, tedy prozkoušení podélného parkování. Na tenhle test člověk musí přijet vlastním autem, které je podrobeno zevrubné technické prohlídce. V listopadu jsem se o vykonání tohoto testu pokusil s autem z půjčovny, ale poznal jsem, že tohle je jedna ze situací, kdy zákazník službu "free upgrade" opravdu neocení. Místo vyžádaného malého auta jsem dostal solidní vůz s patřičně vyvinutým zavazadlovým prostorem. Velice výhodné pro výlet k Niagarským vodopádům, ale mezi kužílky se mi zacouvat nepovedlo. Jistou roli možná hrál i nulový trénink a fakt, že naposled jsem se o podobný manévr pokoušel v autoškole.
Přibližně někdy v únoru mi došlo, že s autem z půjčovny úspěchů nedosáhnu. Požádal jsem tedy jednu spolužačku o zapůjčení auta a tréninkovou hodinu den před druhým pokusem o test. Jiná spolužačka pak poskytla oranžové kužílky, abych si na tuto agresivní barvu zvykal předem. Po dvou hodinách namotávání plastových kužílků na osy podvozku jsem ovládl manévrovací disciplínu a další den s přehledem praktickou část zkoušky splnil. Přišel jsem ovšem o pět bodů za "příliš pomalou jízdu vzhledem k podmínkám".
Bohužel jsem test dokončil asi pět minut po zavírací době, takže mi nebyla dopřána sladká plastovo-kartičková odměna. Osudné místo jsem tedy musel navštívit znovu o dva dny později. To už výdej řidičáku proběhl bez problému, pouze jsem si asi mohlo odpustit poznámku, že nevlastním auto, když jsem podpisoval jakýsi dokument o tom, že nebudu řídit bez pojištění. Na otázku proč si teda zařizuju řidičák jsem vtipně odpověděl, že si chci kupovat pivo v samošce. Poznámka sice padla na úrodnou půdu, ale hned další otázka zjišťovala, jestli nejsem závislý na alkoholu nebo jiných chemických substancích. Naštěstí dáma za přepážkou nedělala problémy. Tady je, plod mého snažení:
P.S.: Až při použití fotografického blesku se mi objevil krásný nápis "Don't drink and drive" :)
P.P.S.: Dneska mi z Texasu přišlo číslo identifikace daňového plátce a pokud se vše zdaří, tak už nebudu odvádět státu daň z příjmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat