Utopenci v Olentangy

V rámci připomínání si domova jsem se rozhodl vyrobit si pravé domácí utopence. Za pomoci spousty octa, pepře a tří bobkových listů se mi podařilo polskou klobásu v akci obklíčit cibulí, uzavřít ve sklenicích od okurek a utopit v zakaleném nálevu. Spokojeně zrající pochoutku chodím obdivovat do spodního šuplíku lednice (zloději pozor! prostor je přísně střežen).



Vyjádřit bych se chtěl rovněž k praktikám místního supermarketu. Nebudu teď komentovat laciné triky jako umístění pododdílu "čokoládové sušenky" hned vedle regálu s dámskými intimními potřebami, ale chci se zaměřit na zákaznické výhody všeobecně. Asi před třemi týdny si vedení uvědomilo, že finanční krize zasáhla i do potravinářského průmyslu a začalo zběsile tisknout slevové kupony. Ty se v místním supermarketu dělí na dvě kategorie - předně sleva dolar nebo dva na jeden vybraný druh výrobku, který lze považovat za ležák = bez slevy nemá nikdo důvod si ho kupovat, a druhak všeobecný kupon stylu "sleva 3 dolary na nákup přes 30 dolarů". Vtip je v tom, že příslušné kupony se tisknou u pokladny podle zákazníkovy historie nákupů (bezesporu uložené do každého detailu v databázi). Takže za nákup kolem 20 dolarů dostane člověk výše zmiňovaný kupon na slevu 3 dolary. Nebo při nákupu omáčky na těstoviny značky Classico se vytiskne kupon na nákup konkurenční omáčky Prego (zrovna tenhle kupon ale asi vyhodím, protože Prego zanechává na plastových krabičkách neumytelné oranžové stopy). Celá situace dostoupila vrcholu tento víkend, kdy jsem si koupil zubní pastu za dva dolary a vytiskl se mi kupon na kupon (!) na slevu 10 dolarů na běličku zubů a při dalším nákupu sleva deset dolarů na elektrický zubní kartáček a mletou kávu. Asi abych měl zuby od čeho čistit.